Balet Praha Junior

Současný název souboru vznikl z úcty k slavnému "Baletu Praha" a generaci tvůrců, kteří v 60. letech přinesli na česká jeviště tehdejší současný tanec. Repertoár vzniká především na workshopech u významných festivalů a zájezdů: Nyon, Londýn, Paříž, Aberdeen, Tropea, New York, ale také Valtice a především Praha. Souborem prošlo již několik generací domácích tanečníků a tvůrců, počínaje Jiřím Kyliánem a Vlastimilem Harapesem přes Františka Pokorného, Jana Hartmanna a Ivanku Kubicovou, až po Petra Zusku a Jana Kodeta. Kromě domácích hvězd souborem také prošly desítky mladých umělců z Barcelony, Bratislavy, Budapešti, Brna, Lublaně, Ostravy, Paříže, Varšavy a mnohé další. V poslední době také Američané a Kanaďané, kteří každoročně nastudují několik jednoaktových choreografií v délce 2 - 3 hodiny.

Profesionální juniorský soubor opřený o mladické nadšení a výborné profesionální výkony, které vytvářejí velmi zajímavou a originální dramaturgii především tam, kde si to tradiční kamenná divadla z různých důvodů nemohou dovolit. S nižšími náklady, jednoduššími produkčními a technickými podmínkami se také otevírá cesta do regionálních divadel a nových kulturních center. Soubor je velmi mobilní a může reagovat i na společenskou a komerční objednávku mimo divadelní prostory. Tanečníci Baletu Praha Junior absolvovali v posledních 6 sezónách 486 představení v 70 domácích a    15 zahraničních městech.

Významní zahraniční tvůrci značně ovlivňují dramaturgii souboru: Samuel Delvaux (BEL), Attila Egerházi (HUN), Jochen Heckmann (GER), Rui Horta (POR), César Moniz (POR), Ramón Ollér (ESP), Michael Popper (GB), Julio Rivera (USA), Jo Stromgren (NOR), Bruce Taylor (USA), Jiří Voborský (USA), Derek Williams (USA), Lidia Wos (SWE, POL). V domácí tvůrčí dílně jsou zastoupeni jak pedagogové - Vlasta Schneiderová, Antonín Schneider, Pavla Königsmarková, Eva Plocková, ale již také studenti a absolventi: Nikol Šneiderová, Anna Jirmanová, Šimon Kubáň, Lubomír Kábrt, Aleš Hanzlík a Marek Strýček. Také hudební složka kmenových choreografií má až postmoderní rozměry, tedy od W. A. Mozarta a Charlese Gounoda přes Johna Cage a Arvo Pärta až po Jacquese Brela a Dead Can Dance.